Úsměv na tvářích všech vyvolal španělský hráč A týmu Dukly Néstor Albiach Roger, který klukům četl -ovšem česky- básničku Davida Dvořáka Fotbalový kouzelník. Zvlášť verš "kopat, kopat, kopat, kopat, kopat pořád, kopat dál, nevím, proč bych špatně dopad, když myslím jen na fotbal" se mu povedl a sklidil za něj potlesk uprostřed básně. Pak překvapil vzpomínkou na své fotbalové dětství v akademii ve Valencii, kde jím prý také nejenom četli, ale jako fotbalisté hráli společně divadlo.
Dalším "zahraničním" hostem byl trenér přípravek Richard Nagy, který se narodil v maďarsko-slovenské rodině a chodil do maďarské školy. Umí tedy maďarsky, slovensky, k tomu navíc anglicky, španělsky a výborně česky, což na tribuně prokázal četbou z knihy Jacka Londona Jerry z ostrovů. O nečekaném střetu dvou psů - divokého a ušlechtilého - kteří ve vzájemném boji vyjeví, že krutost životních podmínek a věčný strach vyvolává ve zvířatech (stejně jako v lidech) úskočnost, zákeřnost a zbabělost.
I tentokrát přišel na řadu Exupéryho Malý princ. Jeho návštěvu na planetě byznysmena působivě a opravdu prožitě přečetl generální ředitel Dukly Michal Šrámek. A přidal jímavý příběh vlastního syna, talentovaného fotbalisty, který žil fotbalem od svých pěti let a těsně před vrcholem mu opakovaná zranění vzala nejen fotbalový sen, ale připravila mu i mnoho fyzické bolesti.
Pak už Jiří Dvořák připravil dramatickou ukázkou o štvanici na malého chlapce Tobiáše Lolnesse ( ze stejnojmenného bestselleru francouzského autora Timothéa de Fombelle) půdu pro jedenáctileté a desetileté kluky, aby sami přečetli, co napsali o chvílích své vlastní bezmoci, kdy cítili lítost, ale také co si myslí o soucitu a naději. Byli odměněni velkým potleskem a Néstor se svěřil, že mu v tu chvíli bylo opravdu líto, že neumí česky tak dobře, aby jim zcela rozuměl. I tak totiž na něj četba působila velmi emotivně.
Zuzana Maléřová se se všemi rozloučila textem Jak se zvyká na ukolébavky (z knihy Jak potkat děti). Některé děti zpívání něžných písní dojímá, aniž by věděly proč. "Naše drahé děti, není možné cítit absolutnější lásku než tu s vámi. Přeplněnou, stojíte uprostřed ní, držíte jí za ruce, líbáte jí tváře, a ona přesto pláče, jen z tónu písně, ve kterém je tušení, že někdo někde lásku marně hledá."
Jiří Dvořák na druhý den zaslal následující vzkaz : "Jsem nadšený, že jsem mohl být u něčeho tak mimořádného. A jsem přesvědčen, že kdyby se pokračovalo v tomto vámi opět nastoleném athénském stylu - propojení duše a těla - byla by to cesta ven z morálního bahna společnosti. Úžasný nápad, vlastně jsem nevěděl, do čeho jdu a najednou jsem měl co dělat, abych zadržel slzy. Kluci byli upřímní, čistí, dojemní a já se díky nim zamýšlel sám nad sebou a nad svými problémy. Setkání s vámi mě vrátilo někam, kde bych chtěl být. A ještě bych dodal, že jsem nesmírně ocenil, jak lidsky mezi kluky vstoupil ředitel klubu. Nejen, že jim přečetl příběh z Malého prince, ale ještě jim citlivě svěřil osobní příběh z jeho rodiny. Vaše otevřenost, sounáležitost a filozofie je fascinující a moc rád bych se zase mezi vás vrátil."
